příchod Bojara domů proběhl skoro přesně podle mých předpokladů. První ho Honza provedl částečně domem a potom venku čekal na mne s Warou. Přede dveřmi se očuchali, olízali si tlamičky a šli jsme na procházku za vesnici. Tam jsme je pustili i na volno. Choval se zcela bezproblémově. Jen po čase misto dopředu začal pobíhat zpět a nakonec zůstal stát s výrazem - jdete si kam chcete, já se chystám jít domů - tak si ho vzal Honza opět na vodítko a vrátili jsme se. Šli vepředu a čekala jsem, zda ho Bojar povede k autu, nebo domu. Mile mne překvapil, že zamířil přímo ke dveřím domu. Pak dostali žrádlo a ani při tom nevznikali žádné konflikty. Tak jsme je po chvíli nechali na dvoře samotné. Ještě jsme se chvíli dívali oknem, jak se chovají v naší nepřítomnosti. Wara ho opečovávala, olizovala a bylo vidět, že si ho adoptovala. Zcela podle mého předpokladu. Potom Bojar překvapil podruhé a to tím, že se mu podařilo prolézt pod bránou ze zahrady. Obešel dům a zakňucel u dveří, že jde domů. Tak jsme to únikové místo zabezpečili. Připadá mi, jako byl zvyklý bývat víc v domě než na zahradě. Ale je to možná tím, že ho to táhne k lidem. V noci byl klid. Neštěkal ani nevyl. První den se nechával pomazlit spíš pasivně, ale ráno, když se otevřely dveře k zahradě, tak vběhl a všechny si nás oběhl k pozdravení a pohlazení.

Fotky jsou z prvního dne z procházky a z druhého dne ze dvora, kdy za ním přišla na návštěvu moje starší dcera a přinesla mu nějaký pamlsek na seznámení.